Příspěvek k slavnostnímu setkání občanů

Příspěvek k slavnostnímu setkání občanů v roce 2004

Vážené rodačky vážení rodáci, dámy a pánové!

Sbor dobrovolných hasičů v naší obci letos slaví 110 let od svého založení. Jednoduchou matematikou dojdeme k založení roku 1894, konkrétně 25. února, kdy byly schváleny C.K. místodržitelstvím stanovy našeho SBORU. Ustanovující schůze se pak konala 31.března 1894.

Rád bych Vám teď ocitoval část zápisu ze slavnostní valné hromady konané roku 1930. Toho roku se konaly velkolepé oslavy 35-leté činnosti sboru, a při té příležitosti pohovořil pan Matěj Zíka o historii sboru, jak zapsal jednatel, t.č. Matěj Tomášek.

"O založení hasičského sboru v obci naší počalo se jednati již roku 1883, když vyhořela stodola Františka Šnebergra č.p. 38. Neb toho času byla v obci naší pouze stará přenosná stříkačka těžkopádná, do které se musela nalévati voda předem do dřevěné nádrže a pak teprve se mohlo stříkati, a to tak, že obě pumpovací žerdě, ovšem dřevěné, se musely současně zvednouti do výše, přičemž se voda nasála do bot, a při stlačení dolů voda vystříkla. Stříkání nebylo však nepřetržité jako u dnešních stříkaček neb nebyla při ní žádná vzduchová báň (tzv. Heronova), která by byla stříkání podporovala. Takže stříkání dělo se pouze na lupy a to jen na nepatrnou vzdálenosť.

Bohužel, že tato stříkačka byla prodána za nepatrný obnos, že se nezachovala co starožitnost. Až když přijel ku zmíněnému již požáru na pomoc sbor dobrovolných hasičů z Dýšiny, který tam toho času již stával, se čtyřkolovou stříkačkou, tenkrát moderní, uvažováno bylo v obci naší o koupi podobné stříkačky. Což se asi po dvou letech uskutečnilo za úřadování obecního starosty Františka Krauze č.p. 7.

V obci naší stával toho času pouze jediný spolek JEDNOTA ČTENÁŘSKO OCHOTNICKÁ, jehož duší byl obětavý jednatel p. Kalina, účetní ve zdejším mlýně p. Josefa Tyla, který nabádal členy ku založení hasičského sboru.

A vskutku se již počaly cvičiti, ovšem jen cvičení pořadová v obleku občanském. Avšak odchodem pana Kaliny ze mlýna se založení sboru hasičského oddálilo o celých deset roků.

Až asi za dva roky po zmíněném požáru zakoupena byla stříkačka nová od firmy Holman z Plzně, která ve sboru našem koná dobrou službu až dopodnes. Stříkačka tato uložena byla po několik roků ve stodole obecné školy zdejší.

Později umístěna byla v kolně obecní kovárny, kde dříve, pokud kvetlo "Furberkářství" a obcí naší projíždělo velké množství "Formanů" každodenně a za každého počasí oběma směry ku Praze i k Plzni a dále až k Bavorským hranicím, se denně kovalo mnohdy i v noci.

Později, když postavením dráhy přebrala tato formanům dopravu a kolna nebyla používána, zazděny byly klenuté oblouky a kolna přizpůsobena byla na kolnu se stříkačkou.

Až když vypukl v obci naší veliký požár v roce 1893, který zachvátil osm popisných čísel dílem úplně, dílem z části i s přilehlými budovami a sice p. Josefa Bruje č.p. 63, Václava Bernáška č.p. 60, Martina Skolky č.p. 40, Josefa Šnebergra č.p. 39, Františka Krauze č.p. 1, Matěje Pešty č.p. 56, Jana Pešty č.p. 2 a Josefa Krauze č.p. 4.(známé jako Charvátovna), ve kterém uhořela asi sedmiletá dcera nájemníka Josefa Šnebergra. Tu začalo se znovu uvažovati o založení sboru dobrovolných hasičů a ještě téhož roku zadány byly stanovy prostřednictvím C.K. Okresního hejtmanství tehdá ještě v Plzni, které schváleny byly výnosem C.K. místodržitelství v Praze dne 25.února r. 1894. To stalo se za úřadování obecního starosty pana Vojtěcha Zíky a obecní zastupitelstvo přijalo protektorát sboru, postaralo se o zakoupení potřebného pracovního obleku a výzbroje. Který objednán byl od firmy A.R. Smekal z Prahy. O založení sboru velice se zasloužil tehdejší řídící učitel p. Josef Seitz, který tento uvedl v život a stal se jeho prvním předsedou.

Ku vycvičení sboru našeho požádán byl pan Josef Macner, cvičitel sboru dobrovolných hasičů v Rokycanech, který povolán byl do Rokycan jako odborník od hasičského sboru města Prahy, a uděleno mu bylo místo městského strážníka v Rokycanech, který se stal později správně řečeno otcem celé hasičské župy Rokycanské. Tento muž se svědomitě práce té ujal, sbor řádně vycvičil tak, že dne 16. června r. 1895 sbor náš provedl první veřejné cvičení, za přítomnosti hodnostářů hasičské župy (tehdy také plzeňské), velké návštěvy okolních sborů hasičských i občanstva z celého okolí. Též vzdělávací činností hleděl sbor náš po svém založení povzbuzovat národní vědomí, pořádáním přednášek a divadelních představení, neboť mimo jednoty čtenářsko - ochotnické, jak již podotknuto v obci nebylo. Při práci národní a osvětové stál sbor náš vždy na místě, hojným podporováním našich obraných národních jednot a působil při všech osvětových akcích."

Dále se ve své zprávě věnuje výčtu všech požárů a svou zprávu končí těmito slovy: "Netřeba podotýkati, že nemalým způsobem přispěl sbor ku zvelebení a zkrášlení naší obce a i my nadále si vyprošujeme od všeho občanstva laskavou přízeň, která po všechna léta nám byla prokazována".

Tolik citát. K tomuto bych rád doplnil další informace, popisující převážně zlomové okamžiky v historii našeho sboru.

Společenská, kulturní a osvětová činnost spočívala především v provozování sborové knihovny, založené roku 1895, která roku 1921 přešla pod správu obce jako knihovna veřejná. Dále sbor pořádal ve svůj prospěch různá divadelní představení, přednášky nebo taneční zábavy a v neposlední ředě také veřejná cvičení, kde členové ukazovali své dovednosti široké veřejnosti. Dodnes sbor pořádá již tradiční Kateřinský věneček, jehož stý ročník proběhne právě tento rok. Z novodobějších akcí sbor např. obnovil lampiónový průvod, konaný každoročně v předvečer 1. máje.

Hlavním důvodem založení však byla ochrana životů a majetku při tehdejších požárech, ale nejen při nich. Členové sboru pomáhali odstraňovat následky běsnění přírody jako byly povodně, vichřice a pod. V pohnuté meziválečné době byl dokonce založen při sboru sbor samaritánů. Tehdy měl sbor i několik členek, což se po zániku samaritánů (před 2.svět.válkou) již nikdy nestalo. Koncem 19. století řádili v okolí žháři a naše i okolní obce se proti tomu bránily tak, že vytvářely požární hlídky, které probíhaly zpravidla od srpna do listopadu v nočních hodinách a v níž byl vždy minimálně jeden člověk, který měl v danou chvíli postavení a práva jako obecní strážník.

Pro případ požáru byl sbor vybaven, jak jsme již slyšeli, čtyřkolovou ruční stříkačkou, která byla pořízena roku 1885. Novou stříkačku obec zakoupila roku 1908 a obě sloužily našemu sboru minimálně do roku 1937, kdy sbor pořídil novou motorizovanou dvoukolovou stříkačku zn. EBERT, tehdy již s hltností 1400 l/min. Bohužel není další zmínky o původních ručních stříkačkách.

Jak se vyvíjel způsob a možnosti hasební techniky, byl sbor od 2. sv. války vybavován novou a novou technikou. Koncem 50. let byla vybudována hydrantová síť v obci, která přiblížila zdroj vody k možnému požáru. Roku 1955 bylo zakoupeno starší vozidlo TATRA 805 pro tažení dvoukolové stříkačky, a které obec dosud vlastní. O deset let později, roku 1965 byla zakoupena nová stříkačka, typu DS 16, která je dodnes v majetku sboru. Roku 1979 byla zakoupena nová stříkačka PPS 12 a k tomu starší dopravní vozidlo AVIA 30. Pro novou techniku se stala stávající zbrojnice, tehdy umístěná v budově národního výboru, nedostatečnou a proto obec přistoupila k vybudování nové zbrojnice, která byla slavnostně otevřena v roce 1980. Po dvaceti letech, v roce 2000, byla zbrojnice přestavěna do dnešní podoby, kterou jste si mohli prohlédnout v dopoledních hodinách. V roce 1997 obec zakoupila pro potřeby jednotky cisternový vůz CAS 25 a prodala již přebytečný vůz AVIA 30. Tehdy již historický vůz T805 byl propůjčen jako funkční, ale pro jednotku nepotřebný, do vojenského historického muzea na demarkační linii, kde je doposud. V dnešní době má jednotka k dispozici zmiňovanou cisternu CAS 25 a pojízdnou a přenosnou stříkačku PPS 12.

Současný sbor je jeden ze 14 (na bývalém okrese Rokycany) zařazený do kategorie III, což jsou jednotky, které jsou určeny k zásahu v obci, ale také mimo její katastr v rámci systému plošného pokrytí území. Do této kategorie jsme byli zařazeni od roku 1998 a automaticky se naše jednotka stala součástí IZS, který vznikl po roce 2000 na základech předchozího pokrytí.

A jako posledním významným okamžikem sboru byla účast na celorepublikovém součinnostním cvičení, při kterém byl překonán světový rekord v dálkové dopravě vody s použitím otevřených nádrží, čímž byl název naší obce zapsán do slavné Guinnesovy knihy rekordů, alespoň do doby než bude rekord překonán.

Od svého založení se náš sbor podílel na zdolání mnoha požárů, ať v obci, či mino ní, vždy podle svých možností a schopností, nehledaje ni zisk ni slávu, a pro udržení připravenosti vždy pilně cvičil a svědomitě pečoval o jemu svěřenou techniku. Byl jedním z pilířů, který se staral o společenské dění v obci a nebránil se jakékoli spolupráce s ostatními spolky, vždy podle hesla "Bližnímu ku pomoci, vlasti ku prospěchu".

Proto bych rád poděkoval všem, jak bývalým členům, tak právě činným, za to, že nebyli lhostejní k lidem v nesnázích, pomáhali jim, mnohdy na úkor svých potřeb a naplňovali tak tuto šlechetnou myšlenku.