Historie obce

Zdejší krajina byla osídlena již za doby kamenných mohyl (zhruba 3.století před  Kristem), o čemž svědčí mnohé nálezy pohřebišť. Původní vesnice byla založena v 11. – 12. století našeho letopočtu EPEM (Epo byl plzeňský měšťan, který vlastnil část obce) a rozkládala se v údolí mezi Čilinou a Skálami.

První písemná zmínka o Ejpovicích pochází z 8.9.1331, kdy vesnice patřila špitálu sv.  Máří Magdalény v Plzni. Konrád z Dobřan zakoupil Ejpovice pro tento špitál a král Jan vesnici osvobodil od placení královské berně.   

Určujícím rozvojovým prvkem byla pro obec zemská stezka vedoucí tudy z Bavorska do Čech. Na původní královské cestě z Norimberka do Prahy stával hrad, který sloužil jako ochranná pevnost pro obyvatele. Z roku 1375 jsou známi dva vladykové Ejpovští – Štěpán a Zifríd, kteří se usadili na ,,Starém zámku“ u Ejpovic (Hrádek). Hrádek se nacházel naproti vesnici Klabavě a stal se sídlem téměř všech pánů Ejpovských. V držení vesnice se postupně vystřídalo mnoho pánů a vladyků (např. 1379 Ctibor ze Švamberka, 1398 Beneš z Ejpovic, 1505 Staněk z Pavlovic a další), až roku 1537 prodali Kryštof a Václav Točníkové z Křimic spolu se svým strýcem Janem tvrz Ejpovice (nové sídlo šlechty, nacházelo se ve vsi), ves Kyšice a Hrádek městu Plzni. Od té doby Hrádek pustl a již nikdy nebyl obydlen. Do dnešní doby se dochovala jen malá část hradního zdiva a označení ,,K Starému zámku“.

V 17.  století byla v obci zahájena intenzivní těžba železných rud a byl zde postaven vodní hamr, který pracoval pro Horomyslické železárny. 

Vesnice byla rozdělena pod držení Rokycan a města Plzně. Toto rozdělení je patrné i ze stavebního stylu jednotlivých, do dnešní doby zachovaných, zemědělských usedlostí z přelomu 19. století. Usedlosti, které byly pod správou města Plzně měly své vjezdy postaveny v barokním stylu a naopak usedlosti spadající pod Rokycany stavěly se ve stylu renesančním.

Znak obce

Základem předkládaných návrhů ejpovických obecních symbolů se stal znak vladyků z Ejpovic. Polcený štít s modrou hlavou představující plochu Ejpovického jezera, ve stříbrném poli červená věž s cimbuřím, černým oknem a branou symbolizující tvrz Hrádek i tvrz v Ejpovicích.

- dokument o udělení Znaku panem Lubomírem Zaorálkem ke stažení ZDE

Památky 

Kaple sv. Václava              

Kaple sv. Václava byla postavena v  roce 1904 z prostředků občanů, získaných většinou   z výtěžků ochotnických divadelních představení, za vydatného přispění pana mlynáře       Tyla ze mlýna. 28. 9. 1904 byla kaple slavnostně vysvěcena památce svatého Václava   a od té doby je drženo v Ejpovicích václavské posvícení.

V roce 1994 se konala generální rekonstrukce kaple. Její znovuvysvěcení proběhlo v témž roce a ujal se  ho 1. biskup plzeňský Msgr. František Radkovský za asistence arcibiskupa Jaroslava Aubrechta z Dýšiné. V kapli se každou neděli slouží bohoslužby a často se zde také konají koncerty vážné a gotické hudby.

Kaplička sv. Jana Nepomuckého

Návesní kaple v Ejpovicích, umístěná u komunikace ulice Hlavní, 
je postavená na přibližně čtvercovém půdorysu. Má stanovou střechu ukončenou čtyřbokou věžičkou, nad níž je umístěna osmiboká cibulová věžička s makovicí a křížem. Kaple je situována vstupem k silnici.

Kaplička, stejně jako ostatní sakrální stavby v Ejpovicích, musela podstoupit rozsáhlou rekonstrukci, která se uskutečnila v roce 2000 a v témž roce proběhlo její znovuvysvěcení.

Kaplička „Všech svatých“

Skromná kaplička pocházející ze 17. století se těší velké oblibě   mezi místními lidmi, kteří jí také nazývají ,,Na Doroťáku“. V minulosti byla silně poškozena a roku 1994 byla společně s kaplí sv. Václava zrekonstruována. Slavnostní akt znovuvysvěcení se konal ve stejný den jako u výše zmíněné     kaple a ujal se ho Msgr. František Radkovský.             

  Památník „Obětí válek“

 Pomník je věnován obětem 1. a 2.  světové války a americké armádě, která se účastnila osvobozování Ejpovic na konci 2. světové války. U pomníčku se konají každý rok pietní akce, u příležitosti oslav vzniku samostatného Československého státu (28. 10. 1918) a dne osvobození od fašismu (1945).

Ejpovické útesy 

Chráněné území tvoří silicitové (buližníkové) těleso, které bylo odkryto v severní stěně bývalého železnorudného lomu. Toto těleso představuje skalní útes na břehu spodnoordovického moře. Na tomto útesu kromě abrazních jevů, způsobených mořským příbojem, byly zachovány i původní organismy, které zde žily v období starších prvohor. Zmíněné organismy se zde vyskytují v podobě povlaků na částech příbřežního skalního srubu či na kamenech v okolí. Nejčastěji zde lze nalézt druh Berenicea vetera, významný je výskyt stromatolitů.

Přírodní památka se nachází zhruba 1 km severně od Ejpovic. Přímo na chráněném území žádná turistická cesta nevede. Několik desítek metrů od bývalého lomu však mezi východním břehem nádrže a ejpovickými vodními tunely prochází žlutě značená turistická stezka z Klabavy do Ejpovic. Blíže k lomu pak vedou místní komunikace.